PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sean Reinert a Paul Masvidal. Co všechno spolu tahle nerozlučná dvojice prožila by vydalo na pořádně tučnou encyklopedii. Ať už bok po boku, nebo každý sám, sepsali tito dva pánové pořádný kus hudební historie, zejména pak pod nesmrtelnými zástavami DEATH a CYNIC. Ano, techno death metalová bible „Focus“ a přelomové dílo Schuldinerovců „Human“ jsou jednoznačnými vrcholy poutavého příběhu, který se začal odvíjet před mnoha a mnoha lety, kdesi na rozpálených plážích Floridy…
Po menší přestávce se oba dva muzikanti znovu sešli, tentokráte v kapele AEON SPOKE (v mezičase se spolu ještě podíleli na projektu GORDIAN KNOT, Reinert si navíc odskočil do řad AGHORA). O existenci AEON SPOKE jsem neměl sebemenší tušení, před prvním poslechem jsem nečetl žádnou biografii, nehledal žádné fotografie ani nezkoušel stahovat ukázky skladeb. Přirozeně jsem tedy očekával, že se na mě z reproduktorů vyvalí buď techno death s mírným retro nádechem nebo komplikovaný prog rock. Ovšem skutečnost byla nakonec úplně jiná.
“Music is a tool and a language. If people can relate to our songs, then perhaps we´ve done our job”
Na úkor složitosti se tentokráte prosadila přímočarost. Jaké to překvapení, že místo těžce stravitelných skladeb nám Reinert s Masvidalem servírují „jen“ příjemně sentimentální pop/rockové popěvky. Docela dobře si dokáži představit, že spousta lidí bude blábolit něco o srdceryvnosti a sladkobolné kýčovitosti, já však tvrdím, že i přes ohromný hitový potenciál se hudba AEON SPOKE těmto charakteristikám velkým obloukem vyhýbá. Poslech aktuálního self titled alba ve mně navozuje podobné pocity, jaké zažívám ve společnosti nejrůznějších ostrovních kytarovek, potažmo pak spolků jako jsou DREDG, KLIMT 1918 nebo i PORCUPINE TREE. Samozřejmě, AEON SPOKE jsou trochu jinde, nicméně i přesto jejich produkce výše uvedené pop/(prog)rockové žongléry velmi často připomene. Snad jen škoda, že některé skladby (v mém případě především „Emmanuel“ a „Sand And Foam“) pozbyly své počáteční kouzlo a rozplynuly se v nezáživnou vatu neurčité chuti i barvy. Naproti tomu „No Answers“, „Cavalry Of Woe“ a zejména pak kouzelná „Nothing“ prokázaly vysoký stupeň resistence vůči nenechavému zubu času a koňskou dávku poslechů přestály bez ztráty kytičky.
Muzikantské kapacity Masvidal s Reinertem se rozhodly zabrnkat na emotivní strunku a vyšlo jim to téměř dokonale. Ono „téměř“ odkazuje na mělčí, lehce oposlouchatelné momenty a občasnou chuť cukrové vaty, která se přihlásí o slovo v rozvážnějších, baladičtěji pojatých skladbách (viz klipová „Pablo At The Park“). To jsou však jen kosmetické nedostatky, které vysoce pozitivní dojem z novinky AEON SPOKE nějak výrazně nezkreslují. Velmi příjemné a zároveň inteligentní album, kéž by byla alespoň desetina současné pop/rockové produkce alespoň z poloviny tak kvalitní.
Muzikantské kapacity Masvidal s Reinertem se rozhodly zabrnkat na emotivní strunku a vyšlo jim to téměř dokonale. Ono „téměř“ odkazuje na mělčí, lehce oposlouchatelné momenty a občasnou chuť cukrové vaty, která se přihlásí o slovo v rozvážnějších, baladičtěji pojatých skladbách. Jinak ovšem máme tu čest s velmi příjemným a zároveň inteligentním pop/rockovým albem.
8 / 10
Paul Masvidal
- zpěv, kytara, klávesy
Evo
- kytara
Sean Reinert
- bicí, zpěv, klávesy
1. Cavalry Of Woe
2. No Answers
3. Sand & Foam
4. Nothing
5. The Fisher Tale
6. Emmanuel
7. Grace
8. Pablo At The Park
9. Yellowman
10. Silence
Aeon Spoke (2007)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.